Měl jsem příležitost diskutovat se špičkovým vědcem, který mě silně překvapil až šokoval rychlostí, s jakou model teorie her vysvětlující sílu minusového hlasu pochopil, a to ještě před tím, než jsem vše vysvětlil. Konkrétní akademická a výzkumná spolupráce je domluvena.

V kontextu setkávání s progresivními a výjimečnými lidmi je o to smutnější přemýšlet nad vývojem po 17. listopadu 1989 u nás.

S blížícím se výročím rostl počet komentářů na téma „jak napravit, co se nám nepovedlo v politice za uplynulých 25 let“. Panuje široká shoda v tom, že se nám hodně nepovedli samotní politici, a ti, kteří se povedli, zůstali ve výrazné menšině. Je to logické. Moci v naší zemi se v minulých 25 letech chopili většinou zlojedi typu Václava Klause, v menší míře pak Pavla Béma, Miroslava Kalouska a dnes naši zemi reprezentuje ostudný ochlasta.

Je to smutné, ale dává to smysl. Tento vývoj byl způsoben špatným nastavením pravidel a snad nejhorším možným výběrem představitelů zákonodárné moci. Nutným krokem k nápravě je radikální změna volebního systému. Právě D21 umožní zvolit výrazně více schopných a slušných kandidátů a naopak zásadně ztíží cestu do politických funkcí populistům, extremistům a přinese pro většinu z nás těžko představitelnou očistu systému od korupce. D21 je klíčové aplikovat ve volbách parlamentních, nicméně zásadní zlepšení přinese i při volbě prezidenta.

Kdyby se loni volil prezident systémem D21 (samozřejmě ve variantě s dvěma plusovými a jedním minusovým hlasem), je jisté, že by výrazně vzrostl počet hlasů ve prospěch konsenzuálních kandidátů, jakým je například Zuzana Roithová. Polarizující a nekonsenzuální kandidát typu Miloše Zemana by naopak výrazně oslabil. Kdo konkrétně by byl zvolen, nelze nahlédnout z relevantních dat, protože jsme tehdy na toto zadání neprovedli volební experiment. Je nicméně velmi pravděpodobné, že by Zeman prohrál.

A spokojenost voličů s výsledkem by nemusela být jen krátkodobá, ale trvalá: měli bychom prezidenta, který nejezdí do komunistické Číny pro rady, jak se dělá politika, nehraje do karet nevyzpytatelnému Vladimiru Putinovi a nemění státní svátek 28. října v den odměňování servility. Ve školách by se nesundávaly ze stěn prezidentovy portréty a občané by nepodepisovali petice za jeho odstoupení. Hlava státu by společnost nerozdělovala, ale spíše sjednocovala.

Konkrétní data o fungování systému D21 přinesly dva volební experimenty, které náš tým zorganizoval - první proběhl během loňských sněmovních voleb, druhý letos během voleb do Senátu a zastupitelstev měst a obcí. Cenná jsou zejména data z letošního testu, který se uskutečnil ve vybraných 12 senátních obvodech a 15 městech a obcích na velmi reprezentativním vzorku 8 879 respondentů. Jednalo se o zřejmě největší výzkum provedený formou exit pollu v historii České republiky. Výsledky experimentu, jehož design byl konzultovaný s washingtonským think tankem Brookings Institution, potvrdily názor odborníků, že stávající volební systém do obecních zastupitelstev je pro voliče nesrozumitelný. Naproti tomu systém D21 nenutí voliče k výběru menšího zla a umožňuje jim volit kandidáty napříč stranickým spektrem. Dalším důležitým výsledkem je, že – navzdory některým pesimistickým předpovědím - minusové hlasy dávali voliči ve většině případů populistům a extremistům, nikoliv konsenzuálním kandidátům. V důsledku toho porazila v senátních volbách podle D21 ve Zlíně Alena Gajdůšková (ČSSD) s přehledem Františka Čubu (SPO). Deset z dvanácti testovaných senátních obvodů přitom mělo stejného vítěze jako v reálných volbách, což ukazuje, že jednokolová volba podle D21 spolehlivě detekuje vítěze druhého kola. D21 přináší silné vylepšení i proti dvojkolovému volebnímu systému do Senátu, ačkoliv tento není tak absurdně špatný jako volební systém do poslanecké sněmovny. D21 navíc ušetří peníze za druhé kolo a zásadně zvýší volební účast (což platí to i pro volbu prezidenta).

Experiment prováděný při komunálních volbách mimo jiné ukázal, že voliči si velmi přejí zavedení přímé volby starostů. Pro její zavedení se vyslovilo 71 % respondentů, proti 19% (zbytek zvolil možnost „nevím“). V případě, že by se primátor Prahy volil systémem D21, stal by se jím kandidát TOP 09 Tomáš Hudeček, až na druhém místě se umístila kandidátka hnutí ANO Adriana Krnáčová. Hudeček by vyhrál i v případě, ze by voliči měli jen jeden hlas.

Letošní volební experiment potvrdil, co ukázal i ten loňský, jehož výsledky se dají shrnout do věty: populisté a extremisté prakticky bez šancí, voliči hlasují pro kvalitní osobnosti. Kdyby se loni volilo do Sněmovny podle D21, KSČM by měla jen pár poslaneckých míst, a nemohla by tak parlament blokovat. Minusovými hlasy voliči loni ztrestali i politiky typu Miroslava Kalouska, který jich tehdy obdržel vůbec nejvíc (a samozřejmě by se do sněmovny nedostal.) Naopak nejlépe vyšel z hlasování podle D21 Kalouskův stranický kolega Karel Schwarzenberg.

Je pro mě zábavné a fascinující, i když trochu smutné, sledovat typicky české škarohlídství, negativismus a skepsi mnoha českých samozvaných expertů, kteří mají silné a neochvějné názory, proč by D21 neměla fungovat.

Fascinující je srovnávat tyto týpky s mezinárodními experty s otevřeným pohledem a jasnou myslí. Tito lidé chápou sílu kvalitativního zlepšení politických i nepolitických aplikací D21. O spolupráci mají zájem nejen odborníci ze Stanfordu. Naším výzkumným partnerem je i již zmíněný Brookings Institution, Cambridge University mi na základě D21 nabídla fellowship, zájem o pilotní testováni má UNICEF, Světová banka, kalifornské iniciativy a města zabývající se konceptem participativniho rozpočtování, švýcarská a bruselská výzkumná centra a banky.

Má-li se do politiky vrátit Havlova slušnost a smysl pro život v pravdě, je třeba politiku otevřít lidem, kteří ctí tyto hodnoty. V dlouhých seznamech kandidátů sestavovaných stranickými sekretariáty se slušní lidé ztrácejí. Volební systém D21 s takovýmito seznamy nepočítá. Naopak voličům velmi zpřehledňuje peloton kandidátů tím, že každé straně nebo hnutí umožňuje nominovat na kandidátní listiny maximálně dvě jména. Když k transparentnosti a jasnosti voleb dle D21 připočteme vlastnosti tohoto volebního systému, je jasné, že volby podle D21 přinesou české politice radikální, až revoluční, pozitivní změny.

Václav Havel probudil v lidech před pětadvaceti lety velké naděje. Mnohé z nich se nenaplnily. Je možné, že historici budou první čtvrtstoletí po listopadu 1989 hodnotit jako éru postupného ubývání Havla a přibývání Klause a Zemana. Pro naši zemi a pro nás pro všechny je extrémně důležité, aby příštích 25 let proběhlo přesně naopak: jako období ubývání Zemana a Klause a naplňování odkazu Václava Havla. Oslavy 17. listopadu 2039 pak budou velkolepé.